Loupak.cz - Vtipy

Soupeřův brankář měl tak tvrdé betony, že si na něj musel vzít sbíječku.

Skotský táta připravuje svému šestiletému synovi snídani.
„Patricku, budeš chtít čaj, kakao, nebo mléko?”
„Tati, dal bych si čaj.”
Otec mu do hrnku zavěsí sáček s čajem a zalije horkou vodou. Klučina sedí a dívá se upřeně do hrnku.
„Tati, ten sáček vůbec nebarví!”
Otec na to: „To je zajímavé, tvůj nebožtík děda ten sáček používal víc jak dva roky, já ho používám něco přes rok, ale našemu mladému pánovi prý najednou nebarví...”

Ptá se ředitel svého náměstka: „Měl jste něco s mojí sekretářkou?”
„Ne!”
„Tak to jste jediný v tomto podniku, kdo jí může odevzdat výpověď!”

O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”

Jedna blondýnka šla na strojní fakultu - protože se ráda strojila.

V době vánočních svátků a pohody zaklepe na dveře jedné rodiny žebrák: „Víte, mně je to trapné, ale chceme s kamarády z ulice oslavit Vánoce u stromku a nepodařilo se nám žádný sehnat - nenašla by se u vás alespoň jedna větvička?”
„No jo, ale mi máme umělý stromek,” povídá pán.
„To nevadí,” zaraduje se žebrák, „alespoň nám vydrží i na příští rok!”

Chuck Norris se nemá rád, protože vždycky bojoval proti zbraním hromadného ničení.

Co dělá blondýnka tři dny na světelné křižovatce?
Čeká, až padne zelená panenka.

Přijde manžel za manželkou a říká: „Miláčku, nechtěla bys jít do kina?”
„Ano, jistě, to bude super,” odpoví natěšená choť.
„Tak se seber a běž!”

Máma vysvětluje malému Karlíkovi, co je to zrcadlo: „Kam se díváš, když se chceš přesvědčit, jestli už máš čistý obličej?”
„Na ručník!”